Dne 5.9.2017 jsme se naše třída 1.BV s druhou třídou 1.AS vydala na adaptační kurz do rekreačního zařízení Štědronín Plazy. Zde jsme strávili výživné tři dny a dvě noci. Dny byly plné úkolů i her a my se nestíhali ani zastavit. Hned při prvních úkolech jsme si vyzkoušeli, jak dokážeme spolupracovat, měli jsme pomocí lina, které představovalo kameny, překonat imaginární řeku. Druhá třída vyhrála, ale my jsme se zato hodně pobavili, když mě kluci po kamenech nosili na zádech. Další úkol spočíval v tom jít s mapou v ruce po určené trase, plnit úkoly - lovit tzv. lišky - a poté se vrátit do rekreačního zařízení a splnit poslední dva úkoly zde, vzpomínám, že spočítat počet nohou v autobuse, kde sedí řidič, 7 děvčat a každá má asi milion koček s koťatma, se podařilo jen třem skupinám. Ze šesti skupin se dvě ztratily a bohužel zase i našly. Večer probíhaly divadelní scénky. Např.: Titanik, Shrek, Kruh, Výměna manželek adt. A po tomto představení bylo koupání v řece, Shrek by ze sebe nános zelené barvy ve sprše těžko dostával. Další den byl pro nás připraven závod La Mans, při kterém jsme závodili v pěti disciplínách. Pro některé byly hodně náročné a někteří si jen potvrdili, že když chtějí, dokáží běhat i se svázanýma nohama. Po obědě jsme měli za úkol dojít na hrad Zvíkov a tam plnit úkoly ve hře Zvíkovský rarášek. Skupina plná ajťáků a jedna šikovná agračka si vždy poradí. Kluci nás museli poslouchat na slovo a velmi nám pomáhali, takže nebyl problém všechny úkoly splnit a vrátit se zpět. Ale nebylo by to ono, kdyby se další skupina neztratila. Tentokrát se ale našla rychle a ani moc nezmokla. Po návratu jsme měli sportovní hodinku. Hrála se přehazovaná, tenis i fotbal. Kdo nechtěl hrát hry, připravoval táborák k večernímu posezení a opékání buřtů a klobás. U ohně jsme původně měli hrát hry na další seznámení, ale to jsme po pár minutách hovoru zavrhli a rozhodli se, že si raději budeme povídat a poznávat se sami a po svém.
Poslední den bylo vyhodnocení všech soutěží. Naše třída byla chválená a oceňovaná stejně jako třída druhá (ale my přeci jen o něco více). A teď jen doufat, že klukům vydrží chuť nosit mě na zádech i na rukou další čtyři roky až do maturity.
Natalie Šedivá (1.BV)
Na adaptačním kurzu, druhý den po příjezdu, jsme hráli hru s názvem "Hon na lišku", byli jsme rozřazeni do 6 skupin po 5 až 6 lidech. Hra spočívala v tom, abychom plnili úkoly, každá skupina měla mapu a musela se jí řídit do cíle, abychom se neztratili, a jelikož ne každý má dobrý orientační smysl, tak nám k tomu ještě pomáhaly barevné fáborky. Trasa byla dlouhá cca 10km a odehrávala se v lese. Já sama jsem byla ve 4. skupině, která si to ztížila svým 2hodinovým blouděním, a po těchto 2 hodinách, když už jsme byli konečně na té správné cestě, byly všechny fáborky posbírané. Praktikantka, která šla za poslední skupinou, fáborky nacpala do batohu, protože si myslela, že jsou všichni na trase před ní. My samozřejmě děkujeme Adél, protože se za námi na start vrátila a doprovodila nás na místo, kde ješte fáborky nebyly posbírané. Přestože jsme měli takové zpoždění, jsme dorazili do cíle jako 4., a jelikož se plnily úkoly, za které se dostávaly body, tak se vše změnilo. Naše skupina vyhrála hru "Hon na lišku", jelikož jsme měli nejvíce správných odpovědí a my si vzali z toho jedno velké ponaučení, abychom hned neházeli flintu do žita.
Simona Pinkasová (1.AS)