ADAPTAČNÍ KURZ VOŠ a SOŠ Březnice 2019
Všechno to začalo v úterý 3. září. Okolo osmé hodiny ranní jsme se shromáždili před hlavním vchodem naší školy a netrpělivě jsme očekávali příjezd autobusu. Když jsme přijeli na místo, všichni byli zamlklí a s nikým se nebavili.
Naší první „ akcí“ byla hledačka kartiček barev vlastního týmu, v mém případě to byla červená. Když všichni dohledali, bylo vyhlášení výsledků. A hádejte, kdo vyhrál? MY! Pak jsme se celí vyhladovělí vydali na oběd. Seděli jsme v různých skupinkách, ale převládalo ticho. Po obědě jsme se pohybovali v okolí kempu a plnili jsme různé úkoly. Byla jsem v týmu s Vaškem, Martinem, Míšou, Pájou a Kájou. Byla jsem opravdu ráda, že jsem zrovna s nimi, všichni byli moc hodní a rozuměla jsem si s nimi. Moc se mi to líbilo až na to, že jsme se ztratili :D. Naštěstí nás našla paní učitelka Hájková, která nám ukázala cestu zpět. Druhý den jsme šli na místní zámek a skupinky jsme si vytvořili podle sebe. A já samozřejmě nebyla s nikým jiným než s Míšou, Martinem, Vaškem a Adélkou. Na zámek jsme dorazili tentokrát v pořádku a bez problémů, splnili jsme pár úkolů a měli jsme hotovo. Zatavili jsme se i v místní restauraci, kde měli výborné palačinky, poté jsme šli zpět. Poslední den v táboře jsme hráli hry, dokonce jsme dělali i divadlo, kterého se všichni báli, ale nakonec to byla velká legrace. Naši poslední noc jsme zakončili ohněm, zpíváním, opékáním buřtů a housek se sýrem. Druhý den ráno, tedy naše poslední hodiny v kempu, proběhlo vyhlášení vítězů jednotlivých soutěží. Poté jsme šli k autobusu a jeli do školy na oběd. Když si to tak vezmu, tak jsem se toho neskutečně bála, ale nakonec to bylo opravdu skvělé a nezapomenutelné, děkuji všem za krásný adaptační kurz.
Růžena Navrátilová 1. BS
Adaptační kurz
V úterý 3. 9. ráno jsme jeli na adaptační kurz do rekreačního zařízení Štědronín. Pro mě „adapťák“ nebyl nic nového, od šesté třídy jsem s mojí ZŠ na „adapťák“ jezdila. Štědronín jsem také v minulosti navštívila, takže jsem se těšila. Ale vím, že někteří z toho měli docela velké obavy… První den jsme se v kroužku představili a poté jsme si zahráli pár her na stmelení kolektivu. Po obědě jsme se rozdělili do skupinek a šli jsme trasu, na které jsme plnili různé úkoly. Večer jsme zůstali ve stejných týmech a vytvářeli jsme krátké divadlo. Ve středu dopoledne jsme hráli různé míčové hry. Odpoledne se vytvořily nové skupinky a v nich se šlo na hrad Zvíkov, kde jsme plnili další úkoly. Večer nás čekal táborák, kde byla velmi přátelská atmosféra. Ve čtvrtek nás už jen čekalo balení a menší hra na konec. Bylo to celé moc fajn. Doufám, že každý máme spoustu nových a super zážitků, na které budeme rádi vzpomínat. Asi nejvíce mě překvapilo, jak jsme si všichni skoro hned začali povídat a rozumět, jak bychom se znali už dlouhá léta... Jsem za to opravdu ráda :)
Natálie Černá 1. BS
Adaptační kurz Štědronín 2019
Hádám, že každý prvák, co nastupoval na jakoukoliv střední školu, se bál nových spolužáků a hlavně adaptačního kurzu – ani já jsem nebyla výjimkou. Měla jsem strach, že si s nikým nebudu rozumět nebo že se tam nějakým způsobem ztrapním a budou si na mě ukazovat až do 4. ročníku. Seděla jsem v autobuse, který měl právě namířeno směr Štědronín. Nervy jsem měla v kýblu a říkala si, aby všechno proběhlo hladce. Během adaptačního kurzu jsem se sice pomalu, ale jistě začala bavit. Nebylo by tomu ale tak, kdyby nás naše vychovatelky a učitelky neposlaly na desetikilometrovou cestu, která nesla název „Hon na lišku“. Z ní jsme poté přišli celí utahaní, bolely nás nohy a dělaly se nám obrovské puchýře, na které budeme vzpomínat ještě dlouho. Ale abych byla upřímná a nepsala jen o negativních či neutrálních zážitcích, popíši Vám ten nejhezčí den z adaptačního kurzu. Byla to poslední noc, co jsme strávili na Štědroníně. Všichni jsme se sešli u laviček, které byly poskládány do kruhu kolem ohniště. Bylo to ohniště, u kterého jsme seděli hned první den, když jsme přijeli a nikdo na sebe ještě nepromluvil, jelikož nikdo z nás neměl odvahu mluvit s někým, pro nás v tu dobu, cizím. Usmívala jsem se při pohledu na nás, jak se každý bavil s každým. Vyprávěli jsme si zábavné historky jak ze základky, tak i z prázdnin. A užívala jsem si příjemné brnkání na ukulele a pohledu do obrovského, plameny házejícího ohně, který měl různé odstíny oranžové, červené a žluté. Obloha byla celá zasypaná hvězdami, v lese dechberoucí ticho. Když nad tím tak přemýšlím, uvědomuji si, že jsem vlastně neměla žádný důvod se bát. Z těch tichých a nevinných prváků se podle mě stal bezvadný kolektiv.
Adéla Dušková 1. BS
Adaptační kurz – Štědronín
Dne 3. 9. 2019 jsme jeli na adaptační kurz do Štědronína. V den příjezdu pro nás byly připraveny různé seznamovací hry. Po obědě nás rozdělili do skupin a vyrazili jsme na túru dlouhou 12 km. Večer se z nás stali herci a připravovali jsem divadelní představení podle vylosovaného žánru. Druhý den dopoledne na nás čekaly další hry a odpoledne se z nás stali praví turisti. Naším cílem byl hrad Zvíkov, kde jsme plnili různé úkoly, se kterými nám pomáhala velmi „nadšená‘‘ prodavačka u stánku se suvenýry. Cestou zpátky jsme se zastavili na zasloužené odměně. Večer byl táborák se skvělou atmosférou a hlavně s buřty. Poslední den následovala i naše poslední aktivita na adapťáku. Potom jsme jeli domů. Bylo to fajn, obě jsme poznaly spoustu skvělých lidí.
Tereza Vilímková 1. BS, Pavla Břížďalová 1. AV
Vyšší odborná škola
a Střední odborná škola, Březnice,
Rožmitálská 340 262 72 BŘEZNICE
Telefon: +420 318 682 961
E-mail: skola@sbrez.cz
