Jenže opak je pravdou. Online vzdělávání není jen o tom, že si sedneme před počítač, který v osm hodin ráno zapneme a posloucháme výklad. Distanční výuka je především o disciplíně a zodpovědnosti nás samotných. Není jednoduché se někdy i osm hodin soustředit na počítačovou obrazovku, zapisovat si poznámky a plnit všechny úkoly, kterých opravdu není málo. Takže pokud si někdo myslí, že je škola od 8 do 10, tak se mýlí. Škola začíná v osm hodin a končí až okolo třetí hodiny odpolední. Na druhý den je pak zapotřebí splnit zadané úkoly, kterých bývá třeba pět. A to jsem se ještě vůbec nezmínil o tom, že na testy, které učitelé zadávají, většinou bývá málo času. Jejich vypracování tak musíme stihnout rychleji než obvykle. A pokud máte náhodou potíže s připojením, protože bydlíte na vesnici, kde není úplně dobrý signál, je to váš problém.
Mrzí mě a zároveň mě rozčiluje, jak se říká, že distanční výuka funguje. Ano, bude fungovat na gymnáziích, kde nejsou žádné praxe, ale co studenti odborných škol? Jak se naučím zapojovat pluh distančně? To přeci není možné. A dle mého názoru teď nejvíce trpí školy s praktickou výukou.
Pořád má někdo pocit, že je to tak jednoduché? Jenže co třeba my, kteří máme doma nějaké hospodářství? Když jste doma a vidíte za oknem to množství práce, tak se vám nechce sedět u počítače, ale radši nazujete holínky a běžíte pomoci otelit krávu a napojit tele, než abyste poslouchali např. hodinu matematiky J. A když neběžíte, tak jakmile vám skončí „škola“ a zaklapnete notebook, pracujete venku až do setmění.
Distanční výuka má ale jednu nespornou výhodu. Když nepochopím nějakou látku, mohu si danou hodinu pustit znovu, protože se každá vyučovací hodina nahrává, to je ovšem jediná výhoda, kterou na celém online vzdělávání shledávám.
Matěj Merhout, 2. AV agropodnikání