Nastalo ono předpovězené období, které se koná pravidelně každý rok a přezdívá se mu: „zkouška dospělosti“. Bohužel se tak stalo i letos. Těsně před dobou přípravného období k maturitě nás zastihla asi šestnáctá vlna pandemie a my jsme se od prosince do května přesunuli ze školy před naše monitory a poslouchali hlasy učitelů promlouvající k nám na dálku. Po této větě už je jasné, že přípravné období se změnilo na období duševní pohody a poklidu. Ač jsme do poslední chvíle doufali, že s ohledem na epidemiologickou situaci budeme tohoto trápení ušetřeni, opak byl pravdou. A tak se u nás pár dní před zkouškou probral pud sebezáchovy a strach z neúspěchu a my začali konat. Nakonec nás zachránily nejen hodiny intenzivního učení, ale i zkoušející učitelé, kteří si (stejně jako my) uvědomovali obtížnost této situace. Zkoušení u oboru agropodnikání i sociální činnost proběhlo ve většině případů nejhůře na chvalitebně a studenti opouštěli „výslechovou místnost“ s úlevou na srdci, dveře budovy školy však se slzou na tváři.
David Vrbský, maturant oboru agropodnikání