Dne 9. května 2022 se naše třída 2. ročníku VOŠ oboru sociální práce vydala na svůj první společný výlet do Prahy. Po předchozí domluvě jsme společně s paní učitelkou Ivou Šmatlákovou vybrali dvě lákavé exkurze. První naší zastávkou byla Neviditelná výstava, která sídlí na Karlově náměstí. Nejprve jsme společně vyšlapali nekonečné schody, poté se nás ujala paní z recepce, která nás vzala do interaktivní místnosti výstavy. Tam byly připravené k vyzkoušení kompenzační pomůcky pro nevidomé - různé hmatové hry či texty. Ale tohle všechno už jsme znali z výuky. To nejlepší teprve přišlo. Odbila půl jedenáctá a ze dveří vyšel sympatický mladý muž jménem Ondra, který byl naším průvodcem. Společně jsme vešli do místnosti, kde byla už úplná tma. Postavili jsme se za sebou do řady a určili si čísla, abychom se mohli během průchodu tmou lépe spočítat a hlavně se Ondrovi neztratili. A pak už to vše začalo. Zpočátku se nás hodně bálo a nebyla to taková legrace, ale postupem času jsme se hodně nasmáli. Prošli jsme celým simulovaným bytem, od chodby až po koupelnu či kuchyň. Dále jsme šli po ulici, která pro mnohé nebyla lehká. Ale aby to nebyla jen tak ledajaká procházka tmou, Ondra nás čas od času promíchal a zkoušel. Ke konci výstavy jsme se všichni posadili na bar a dali si něco k pití za platbu mincemi. Samozřejmě to bylo stále ve tmě a obsluhoval nás nevidomý Ondra. Další naší zastávkou bylo Hlavní nádraží, kde na nás čekal pan Roman z neziskové organizace Pragulic – Poznej Prahu jinak. Pragulic realizuje sociální podnikání, kdy Prahou provádí lidé bez domova. Společně jsme se šli posadit na trávu, kde nám Roman vyprávěl svůj životní příběh, proč vlastně skončil na ulici, proč začal brát drogy a co mu pomohlo s fetováním skončit. Poté jsme se šli podívat do neziskové organizace Naděje, která poskytuje sociální a zdravotní služby pro osoby bez přístřeší. Dále nás Roman vzal okružní cestou na Florenc. Ukázal nám hotel pro osoby bez přístřeší a upozornil nás, na co si dát pozor, když cestujeme se zavazadly. Ty totiž osoby v nouzi často kradou. Cestou jsme míjeli riziková místa a lokality, kde se odehrává to, co je očím běžně neviditelné. Ke konci naší procházky nám náš průvodce vyprávěl o paní bez domova, které chtěl již několikrát i sám pomoci. Tu jsme na vlastní oči viděli, jak spí pod mostem. Nakonec jsme se vrátili zpět na Hlavní nádraží, kde jsme si ještě povídali a kladli Romanovi všemožné otázky. Dvě hodiny utekly jako voda a museli jsme se rozloučit. Poděkovali jsme Romanovi za nezvyklou, ovšem poučnou prohlídku. Náš první společný výlet se nám moc líbil. Byl to nabitý, ale slunečný den! Už teď se těšíme se na další takový!
Eliška Machová, Lucie Kropáčková, 2. VS
Vyšší odborná škola
a Střední odborná škola, Březnice,
Rožmitálská 340 262 72 BŘEZNICE
Telefon: +420 318 682 961
E-mail: skola@sbrez.cz
