• Partneři
• Projekty
• Studijní info
• Pro zájemce
• Škola

V pátek 2. září a v pondělí 5. září jsme se jako žáci prvního ročníku střední školy zúčastnili adaptačního kurzu. První den jsme se vydali na procházku po Březnici. Cestou jsme si ukázali řadu míst a v neposlední řadě jsme navštívili místní zámek a seznámili se s jeho historií. Druhý den byl více seznamovací než ten předchozí. Nejdříve jsme si sedli do kolečka na školním hřišti a hráli různé hry, abychom si zapamatovali jména ostatních spolužáků. Po krátké přestávce jsme se rozdělili do dvou skupinek a šli jsme plnit další hry. Museli jsme poslepu utvořit z provazu určitý geometrický útvar, dostat se co nejrychleji do cíle po „koberečcích“, které jsme si museli podávat a skládat je před sebe dál a dál, abychom byli v cíli rychleji než druhá skupinka a v poslední menší hře jsme sbírali lístečky s určitou barvou a tým, který jich měl více, vyhrál. Po těchto aktivitách na nás čekala (aspoň dle mého) nejlepší hra. Opět jsme se rozdělili do skupin, ale už jsme nebyli jen po třídách. Tentokrát se skupinky skládaly z žáků všech tří oborů. Každý tým se vydal po fáborkách určité barvy a po nějaké vzdálenosti jsme vždy našli papír umístěný např. na stromě. Na papíře byly otázky, na které jsme museli odpovědět, a odpovědi si samozřejmě i zapsat. Celý adaptační kurz byl skvělý a na to, jak špatně se seznamuji s novými lidmi, mi opravdu pomohl.

Pavlína Semerádová 1. ročník, agropodnikání

V pondělí ráno začal adaptační kurz seznamovací hrou. Žáci byli rozděleni do týmů podle oboru, poznávali ostatní a tím sdružovali kolektiv. V první hře s míčem šlo hlavně o zapamatování si jmen spolužáků. Chlapcům z oboru IT se moc nedařilo. To asi kvůli jejich hojnému počtu. Následovalo mnoho dalších aktivit. Zajímavá byla hra „Hon na lišku". Děti se po týmech vydaly po stezce plné úkolů. Počasí nám bohužel moc nepřálo, ale i tak jsme si to všichni moc užili. Některé úkoly nám daly zabrat. Třeba matematická úloha nebo hledání kartiček pexesa, v které ne každá měla pár. Na konci úspěšní spolužáci dostaly zaslouženě sladkou odměnu.

Napsala Nela Chajdrnová

Jmenuji se Inesa a ráda bych s Vámi sdílela poznatky z adaptačního kurzu. Podělím se tu o zážitek, který pro nás, a to už takhle za všechny mohu sdělit hned ze začátku, byl nový, ale zároveň lehce matoucí, protože jsme všichni vkročili do nového místa s velkým otazníkem a nevěděli, co se pořádně bude dít. Sdělím tu pár názorů a pocitů svých spolužáku, z nichž některé mají kladný ohlas a jiné zase negativní.

Adaptační kurz se konal 2. a 5. září. První den adaptačního kurzu, tedy 2. září v pátek, se konala procházka po Březnici. V průběhu naší cesty jsme se postupně seznamovali. Něco málo už o sobě zjistili a zároveň se poznávali dále, při čemž každý z nás sám zjistil, kdo nám víc sedne víc a kdo méně. Prošli jsme náměstí, zjistili, kde je poliklinika, jednoduchou cestou vyrazili na nádraží a také jsme kupříkladu navštívili židovské ghetto. Na konci celé procházky jsme navštívili interiéry Zámku Březnice. Ten nás většinu moc nepotěšil, ale i tak bylo fajn ho navštívit. Abych řekla pravdu, celá cesta pro nás byla zábavná. Nechyběl smích, ani příjemná atmosféra. A také musím podotknout, že bylo skvělé počasí, což se hodně podepsalo na naší celkové náladě, která samozřejmě byla výborná.

Druhý den adaptačního kurzu – v pondělí 5. září -  pokračovalo seznamování. Začalo to sešlostí na dvoře, kde jsme se následně všichni přesunuli do pergoly. Představili jsme se a řekli něco o sobě. Tentokrát už jsme se poslouchali všichni a mohli tak zároveň o ostatních zjistit nějaký koníček či činnost, kterou rádi dělají. Dokonce víme i něco o naší třídní paní učitelce, což je opravdu úžasné. Jako třída jsme se zúčastnili pár společných aktivit, které byly celkem zábavné a vlastně se při nich i celkem dost nasmáli. Také nám to pomohlo se sblížit a prohloubit mezi sebou vztahy. Jedna z aktivit, která nás čekala, se pojila s linem. Rozdělili jsme se do dvou skupinek, postavili do řady a ta osoba, která byla úplně vepředu, stála na jednom linu, vzadu byla hromádka dalších. Každá skupinka měla svou hromádku. Osoba, která stála na úplném konci, podávala lidem dopředu lino, ten první člověk si ho dal před sebe, posunul se, potom mohl jít kupředu další člověk a takhle se to dělalo do kolečka, dokud se nedošlo k cíli. Řekla bych, že to byla skvělá aktivita a moc jsme si ji užili. Další aktivita probíhala s barevnými papírky, při které jsme též byli rozděleni do skupinek a měli hledat a sbírat barevné papírky, které byly různě pohozené po okolí v trávě, či různě schované. Skupinka, která nasbírala nejvíce papírků, vyhrála. Úplně nakonec nás čekal „Hon na lišku“. Všechny tři obory se sešly na kurtu a vyslechly si pravidla hry. Abych byla upřímná, moc nás to nelákalo. Důvod je naprosto prostý - špatné počasí a ke všemu nás většinu znepokojovalo spojení se s ostatními třídami. Působilo to na nás zneklidňujícím dojmem, protože jsme nevěděli, s kým budeme v týmu a trošku se strachovali. Nakonec to ale zas tak zlé nebylo. Poznali jsme trošku jiné lidi a plnili postupně úkoly. Já jsem třeba byla se svou skupinkou spokojená. Smáli se a užívali celou cestu. Nejděsivější na téhle aktivitě bylo asi to, když jsme slézali jeden kluzký, travnatý kopec, ještě ke všemu zablácený. Zároveň musím přiznat, že to bylo celkem vtipné. Šlo to sice obejít, ale to už je jedno, nějak jsme to zvládli. Všechny úkoly jsme prošli a užili si spoustu zábavy.

Musím říct, že toho 2. září bylo lepší počasí. Slunečno a atmosféra působila lepším dojmem. 5. září bylo celkem ošklivě - mraky a zima. Později už taková zima nebyla, ale mraky byly pořád. To počasí se většině lidí moc nelíbilo. Je to pravda, nebylo skvělé, a proto to také některým lidem kazilo atmosféru. Všichni jsme měli mokré boty a ponožky, takže jsme se na konci necítili moc skvěle. Někteří celkovému adaptačnímu kurzu nedávají zrovna pozitivní ohlas. Kupříkladu jim vadilo počasí. To bylo dost špatné. Ohlasy na celý adaptační kurz jako takový byly různorodé -  některým se líbil (třeba mně), jiní z něj moc nadšení nebyli. Ale tak už to zkrátka v životě chodí se vším. Každopádně nám tenhle adaptační kurz pomohl sblížit se a vytvořit z nás spolupracující kolektiv, který si bude vzájemně pomáhat. A abych nezapomněla, také nám adaptační kurz pomohl více se sblížit s naší novou třídní učitelkou.

Inesa Reisingerová, 1 ročník, sociální činnost